Strachotín..měly jsme se bát??

2. června 2011 v 17:44 | Annýs |  Psychokecy Anety
Jsem zpátky. A jako obvykle nevím kde začít...
Asi tím ránem. Jela jsem se svou nejlepší kamarádkou schválně dřív, že si zajdeme na snídani ke Kocourkovi ( cukrárnová kavárna:D) a pak dojdeme s báglama na nádraží odkud jsme vyráželi na výlet(vlakem). No tak jsme si zvesela došly k cukrárně, že a obě jsme měly dobrou náladu a taky brýle na očích(sluneční:)) Říkám ze srandy: ,,Jak vejdem tak si sundáme stylově brýle..ať se ztrapňujem..:D´´. Popošly jsme blíž a s úžasným výrazem na tváři zjistily otvírací dobu. od 8:30 ...Skvělý . Naše mobily ukazovaly sotva 7:10..a v 8:15 byl sraz na nádru.Teda můj mobil ne...o tom jsem si myslela, že je doma..:D Jo..dovlekly jsme se do billy a pak si sedly na lavičku. Krásnej začátek, shodly jsme se.:))
Miluju když se naše třída setká na nádru...Prostě po ránu ty natěšený a unavený tváře svých spolužákůů...toho se nikdy nenabažím:D Foťák jsem nachvíli probudila a vyfotila. První fotka patřila mě a Jarči(viz. společník chudinka co se semnou táhla k tomu kocourkovi:D) ...potom jsme nasedli do vlaku. Ještě, že s námi nejela paní učitelka češtiny, se kterou jsme chtěli nejprve jet..Ještě by nás v tom vlaku zase ztrapnila. Minule se hádala o zamluvený kupéčko a nakonec jsme byly v jiným vágonu..Trapas..ti lidé prý: Chudáci děcka...:D Pak už jsme byli v Olmíku a odtamtud vesele dál pokračovali ..no ještě vědět jak se to tam jmenovalo..ta vesnička..:D Od tamtudy jsme měli jít pět kiláků do Strachotína... jenže učitelík udělal zase jeden ze svých blbých fórů(stejný jako následující den, kdy nám slíbil oběd v Mikulově, na snídani si nabral pět rohlíků a pak jsme byli až do večera o hladu.:D) a řekl, že paní učitelka to ukecala nebo cosi a jedem autobusem. Proklínala jsem ho... Nechěla jsem sice jít pěšky, ale kvůli němu jsem nechala půlku věcí doma a ještě mi na chodníku vypadly tepláky když jsem dobíhala na bus(abych stihla Jarču a snídani u Kocourka...ironie co?:D). Miluju našeho učitele... Pak přišlo další zklamání..Místo slíbených chatek, na které jsme se těšili(chtěli jsme večer dělat bordel) jsme dostali bungalovy plné pavouků a otravných mušek(že Peti a Pepi?:D). Tak jsme vybalili a já natočila první video. A potom se stalo něco na co nikdy nezapomenu i když to není bůhví co. U autokempu měla být voda. No tak jsme šli na průzkum. Za bránou byl mostek přes takovou zelenou ale hezkou trávu. Kolem byla všude dlouhá tráva a fialoví kvítí. Nádhera jednoduše. No a cestička na jejímž konci byly kovový mřížkovaný schody. Vylezly jsme po nich a doslova se mi zastavil dech. Sice to byla jenom vodní nádrž, ale byl to nezapomenutelný první pohled. Když jste totiž lezli do toho kopečka nešlo vidět nic! Docela foukalo a voda byla zčeřená a tmavá..kalná chladná těžká( jo taky jste se učili básničku na Břehu řeky Svratky?) A naprosto jsme nečekali, že to bude jako moře..s kamenými vodou omletými schůdkami..místa tráva a rozdrolené kamínky...Krásný jednoduše...:)) Toho pohledu jsem se ani za ty tři dny nenabažila..Později jsme tam natočili pár scén na náš další nedomyšlený film! Potom se šlo na večeři. Hospůdka byla hezká a útulná. Hráli tam písničku. Celkově Strachotín je taková nízká vesnička(nízký baráky ne?:D) s krásnou krajinou okolo..a i když je malá tak je plná hospod. Ještě tam mají Jednotu Strachotín či co.:)) Večer jsme se okoupali ve sprchách a čelili křiku Páji, která propadla zoufalé panice z pavouků. Jelikož jsem nechtěla aby byli zabíjeni brala jsem je na smetáku ven na trávu..:D Skupinka našich třídních kuřáků si zalezla do dřevěnýho altánku nebo co to bylo a čekovala jestli nejde učitelstvo. My jsme ještě na chvíli zahráli ringo a s domluvenou hodinou nočního srazu šli na chatku/pokoj/bungalov... Jop. Jarča si vesele unaveně usla a občas mě s Pájou okřikujíc si stěžovala ať sklapnem. My ale probírali děsně důležitý věci..(škoda, že nevím co) No a slyšel někdy někdo Páju mluvit potichu? Já ne. :D A jelikož jsme se v 00:37 dorozuměli s holkama obývající druhou buňku bungalovu mým nalezeným mobilem( to se mi stává pořád) rozhodli jsme se, že za chvíli vyrazíme. Pak jsme se konečně zvedly- Pája odmítala jít na svou postel s vidinou pavouků v peřině- a potichu(haha) otevřely dveře. Vylezly jsme z bungalovu a chvíli stepovaly před ním. Nakonec jsme si ho obešli a zaťukaly na okno holkám v druhým bungalově(zapomněla jsem se zmínit, že kluci obývali jak jinak než chatky! sráči jedni:D) a ty nám řekly, že je náš Melounek(uč.) sprdnul, že byly venku. No samozřejmě si semnou pohrály stíny a moje oči uzřely stín Melku jak přichází. Možná to byl on-nevím jistě, ale i tak jsme zpanikařily a letěly dovnitř. Jen se za náma dveře zaklaply už jsme leželi poslušně v postelích:D...nejvíc ironické bylo kolika lidem jsem napsala svým nověnalezeným zařízením a to že se nikdo neozval kdy pujdem..tak jsme tedy do jedné a něco čekaly ale už pomalu usínaly. navzdory těm hlasům venku tam nikdo nebyl jen občas někdo šel na WC...a když jsme v 1:11 skoro klimbaly přišla mi sms od Martina jestli jdeme ven..že do tedka spali( nebo co!!) myslela jsem že budu vraždit! no a my spaly od té doby.
Ráno snídaně- švédský stoly. Počasí nám dalo naději, že těch 15-15 kiláků nepůjdeme. Chvíli pršelo a bouřilo. Bohužel, šlo se...:D Proklínání nabralo na intenzitě. Pak nás donutil jít krásnou cestičkou k vysílači, který jsme vidívali z okna. Jakoby nám to nestačilo..! Ta cestička nebyla vůbec kopřivově plevelová..ani trošku! No a tedy na slunci jsme chcípali a čekaly na těch pár bláznů co lezli nahoru nebo kamto... Pak nás potěšil, že musíme jít ještě kousek nahoru a pak zase po hřebenech skal. Krása to byla..to nepopírám..Ale nádhernější představa byla matika bez něj a každé ráno s vyjimkou čtvrtka s nezkaženou náladou kdyby se moje ruka rozhodla překonat jeho dvaceticentimetrovou vzdálenost od okraje skály...:)Ne tak zlá nejsem.Hihi. Později se k nám přidal pes a nahradil tak úlohu našeho pana učitele(vesele pobíhat s vyplázlým jazykem) a doprovodil nás místo něj až za Klentice..k vinohradu..pak se mi toho labradora zželelo a jelikož se podle cedulky jmenoval Denny a panička měla číslo na mobil na jeho obojku napsala jsem sms. Do pěti minut si pro něj přijela a byl fuč. Pak se vrátil ten druhej ze své prodloužené procházky po nějakých dalších troskách a zkazil nám radost tím, že jsme mu neujely tím busem co jsme původně plánovali i sami zaplatit. S upocenýma tričkama jsme se dokutáleli do Mikulova, lapli si za nějaký proletářský památník za zastávkou a čtyřicet minut čekali na autobus zpět do té obce hrůzy. Tolik jsme toho měli z Mikulova. Dokonce nám po večeři(smažák s hrancema-mnam) dovolil si smočit nožky v přehradě kam jsme nemohli:D aneb naše ulejvárna:D...já měla stejně většinu času na sobě plavky. ale neplavali jsme. Později jsme jedli maso na grilu nebo co na které jsme čekali asi čtyři hodiny. Bylo toho Zapomněla jsem se zmínit, že u snídaně jsme probírali naše oblíbené téma-smrt-duchové-nadpřirozeno a záhady...:D to prostě musím zmínit protože jsme takoví pakoušci:D... zase jsme to domluvili na okamžik kdy učitel a učitelka usnou a šli na chatu. Usla jsem jako když mě do vody hodí a probudilo mě až otravné deseti minutové klepání na okno a tvář Martinů v okně. Obrátila jsem se a spala dál...:D nechtělo se mi ani vstát. Ráno jsme se sbalili..rozloučili s přehradou...s autokempem a hodinu čekali na nádraží díky nádhernému nápadu učitele. pak se opět ztrapnil. Chtěl po nás abychom šli hrát fotbal na hřiště za čekárnou. Přiletěla na ně nějaká baba, že je to soukromý pozemek. tolik k jeho nápadům. A pak už jsme nějak přežili ve vlaku s Cosmopolitanem(poprvé za život jsem si ho koupila:D) a tradá domů. Teď se s prominutím seru s filmem a nejde to. Zkrátka výlet jak má být.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama